Rozhovor s trenérem dorostu Liborem Hladíkem nad uplynulou sezónou
Jak jsi celkově spokojen s uplynulou sezonou?
Jsem velice spokojený a hlavně nadšený, jakou měli hráči dorostu radost z hokeje a jak je hokej baví. To, že jsme skončili až ve finále, je něco úplně nečekaného. Po úvodních přípravných utkáních a mistráku se Světlou nám většina fanoušků říkala: „budete hodně rádi za play-off“ - to znamená skončit do 8. místo.
Kde tedy vidět ten pomyslný zlom?
No snad 5. 12. 2015, kdy jsme si „sedli“ (smích). Né, vážně, asi po té „smutné“ sérii se začalo vyhrávat a do konce základní části jsme 14x odcházeli jako vítězové a prohráli pouze s pozdějším vítězem základní částí - celkem Chotěboře.
Chtěl bys některé hráče obzvláště vyzdvihnout nebo zmínit?
Určitě brankáři často drželi naději na úspěch. Tak oba jsou výborní brankáři, jsou velcí kamarádi a navzájem se hodně podporují. To byl asi ten hlavní stavební kámen k úspěchu. O góly se starala hlavně první útočná formace Kašpar – Vařejčko – Cimburek. V obraně vedle zkušeného Jana Síly rostl výkonnostně Ondřej Štirský a vedle Michala Bartáka nastupoval za dlouhodobě nemocného Dana Bartáka univerzál Michal Žák. No a největší radost mám ze změny postu u Kristýny Hájkové! V útoku nehrála špatně, ale jak odehrála finálovou sérii v obraně, tak to je potřeba smeknout. V play-off začala „šlapat“ i druhá formace Florian – Dostál – Bouška a je jen škoda u posledně dvou jmenovaných malinko menší docházka na tréninky. Výborně zapadli do party oba vzrůstem menší hráči, ale velcí bojovníci s hokejovým srdcem: Dan Václavek a Jakub „Lembi“ Lemberk.
Jaký byl přístup hráčů v trénincích a mistrovských utkáních?
Dle mého názoru je špatně, když se na tréninku v dorostu hráčům klepou ruce ze strachu něco pokazit. Chci, aby každý trénink držel psychickou dynamiku, tedy náladu. Kluci pochopili, že jdeme za nějakým cílem, při kterém jsme všichni na jedné lodi a není to oddělené hráči a trenéři. Samozřejmě musí tam být respekt, odstup, bez toho to nejde. Jelikož hráči ve věku 14-16 let prožívají zlomové hokejové období, nelze fungovat v laxním prostředí, to by mělo fatální následky. Co se týče utkání, vždy jsme se z problému vyhrabali a utkání otočili. Pokud máte mezi hráči takové lídry, jako jsou Jakub Cimburek a Ondřej Vařejčko nemusíte se bát, že ostatní něco vypustí. To jsou hráči, které by chtěl mít každý trenér ve svém týmu, a já to štěstí měl!
Co ti z této sezony utkvělo v mysli jako nejhorší a nejlepší moment sezony?
No nejhorší (chvíli vzpomíná): Asi že nám nebylo souzeno vstřelit v rozhodujícím finálovém utkání gól ani do několikrát úplně odkryté branky. To fakt bude dlouho „bolet“. A nejlepší. No, jasně že finále a hlavně ta atmosféra, fanoušci, plný stadiony. Cesta autobusem a příjezd do Skutče, to už byla ta třešnička na dortu.
A co Tebe nejvíc potěšilo, anebo naopak zklamalo?
Moc mě potěšilo ocenění fanoušků, rodičů a hráčů po skončení finálové série. Z toho mám opravdu velkou radost a na to nikdy nezapomenu. Zklamalo? Já bych to tady raději nepublikoval.
Chtěl bys někomu závěrem poděkovat?
Poděkování patří vedoucímu mužstva, asistentovi a všem lidem, kteří pomáhali vytvářet přátelské prostředí, které vždy zdobilo skutečský hokej, který bude příští rok slavit malé jubileum od jeho založení – 20 let.
Díky za rozhovor a hodně štěstí!
